Přehled našich umístění v roce 2015

Přehled našich umístění v loňském roce je uveden níže. Předchozí souhrny umístění jsou zde: 2009, 2010, 2011, 2012, 2013, 2014, nebo vše najednou.

41. Radioamatérské setkání Tatry 2015, Poprad

V Tatrách jsme nemohli chybět ani letos. V pátek 20.11. vyrážíme z Pardubic do OM ve složení: Saša 1RS, Ondra 1CDJ, já 1ZHS a Zdeněk 3BAZ. Jirka 2LOL měl bohužel pracovní povinnosti, tak letos nejel. Do auta zakupujeme něco ostřejšího, tudíž nám cesta pěkne ubíhá. Do Popradu přijíždíme v době, kdy je večeře v plném proudu a vítáme se s dalšími členy naší "pardubické" sekce: Janou (YL 1CDK), Bobem 1CDK, Mischell (YL 1ELA), Martinem 1ELA a Ivanem 1TPW, který v Tatrách volně navázal na pracovní cestu.

Po večeři se část týmu přesunuje do hotelového baru, kde je standardně mizerná obshluha a hnusné pivo. Zdenda si navíc pohrává s myšlenkou, že by se něčím dorazil. Nicméně číšník nás navštívil jen jednou a poté se již neukázal. Se Zdeňkem se přesouváme naproti do malé hospůdky. Zde jsme již vcelku spokojeni. Hospůdka bohužel o půlnoci zavírá a tak se jdeme dounavit do Satelu na diskotéku. 

Ráno mám trochu unavenou mysl, ale i tak stíhám snídani a vrhám se do víru burzy. Odpoledne probíhá velmi podobně jako v předchozích letech. Začínáme návštěvou místní vynikající cukrárny a končíme společenským večerem s tombolu. Náš stůl získal opět nemálé množství cen. Zdenda si liboval, jelikož vyhrál skládací 4 el. DK7ZB z Hamshopu a má konečně na co vysílat. Je zajímavé, že pokaždé, když někoho vezmu do Tater, tak vyhraje anténu. Příští rok si cestu se mnou zamluvila Saša. Stejně se ale asi svezeme s Ondrou :-)

 Společenský večer

Přehled našich umístění v roce 2014

Přehled našich umístění v loňském roce je uveden níže. Předchozí souhrny umístění jsou zde: 2009, 2010, 2011, 2012, 2013. Tabulky se díky roztříště- nosti týmu mírně zkomplikovaly.

40. Radioamatérské setkání Tatry 2014, Poprad

Letos to s výjezdem do Tater vypadalo prachbídně. Ondra 1CDJ, Saša 1RS a Standa 1UUS měli být v XV. Necelý týden před setkáním mi Ondra volá, jestli pojedu, že odjezd do XV odložili. Zkouším ještě osvědčenou dvojici: Zdeněk 3BAZ a Jirka 2LOL, Jirka se do výjezdního týmu přidává, Zdeněk dává přednost jiné akci.

Do OM vyrážíme v pátek kol 13. ve složení 1RS, 1CDJ, 2LOL a 1ZHS a do Popradu přijíždíme kol 1930. V hotelu již čeká Bob 1CDK s YL Janou, kteří to mají z Brna o fous blíže. Překvapuje mě vcelku silná účast z OK, zejména z Plzeňska. První večer se pěkně daří a Jirka a já ještě, kolem 2. ranní, nakukujeme do místního hotelového baru s diskotékou. Nicméně zde jsme byli zděšení cenami, za to se nepije ani v centru Prahy.

Druhý den dopoledne se s Jirkou věnujeme odpočinku a odpoledne celá naše kumpanie vyráží do naší oblíbené popradské cukrárny. S sebou přibalujeme také Romana 1UFM a Mílu 1VUM, který již na burze sbalil svůj stánek zbožím koloniálním. Večer se pak koná oblíbená společenská zábava s tombolou. Náš stůl pobral vcelku solidní počet cen, na mě se opět nedostalo. Každopádně v tombole jsem vyhrál jen jednou (2011): kýbl hoven ze ZOO Praha, tak jsem ani nic neočekával :-) Večer se tedy vydařil a druhý den dopoledne jsme vyrazili z5 do OL5.

Diplom BARIUM 70

Něco z historie…

Po okupaci Československa Německem 15. 3. 1939 musela naše vláda v Londýně řešit otázku spojení s vlastí. Bylo třeba nejen získat zpravodajské informace z domova, ale také vydávat pokyny pro organizaci odporu proti okupantům. Z příslušníků naší armády ve Velké Británii byly proto sestaveny a vycvičeny zvláštní skupiny určené pro vysazení v okupované vlasti.

Jejich úkoly byly zpravodajské, organizační a v neposlední řadě také spojovací.

Jednou z těch úspěšných byla skupina Barium. V noci z 3. na 4. duben 1944 seskočili ve východních Čechách její členové:velitel npor. Šandera, šifrant čet. Býček a radiotelegrafista čet. asp. Žižka s rádiovou stanicí Marta.

Barium se uchytilo na Hradecku, kde navázalo kontakty se zbytky odbojových skupin a nové organizace vytvořilo. Parašutisté získávali významné zpravodajské materiály, připravili plochy vhodné pro shozy zbraní a rádiem je oznámili do Británie. Žižka vedl intenzivní radiový provoz do doby, než byla skupina zradou odhalena a organizace rozbita. Potom i s velitelem zmizeli ve spolehlivém úkrytu, ale nerezignovali. Žižka přestal vysílat a byl po dobu dvou měsíců jen na příjmu. Začátkem ledna 1945 se Londýnu znovu ozval a sdělil důvody svého mlčení. Nevěděl ale, že gestapo vysílání z Británie pro Martu odposlouchává. To spolu se zradou zatčeného parašutisty z jiné skupiny způsobilo katastrofu. Šandera se při zatýkání postřelil a na následky zranění zemřel. Žižka, kterého zatkli, se dobrovolně vzdal života, když byl gestapem nucen vést zpravodajskou hru s Londýnem. Býčkovi se podařilo zmizet k partyzánům.

Skupinu „Barium“ vybavil zpravodajský odbor dvěma spojovacími soupravami.

1)      českým vysílačem Šimandl a přijímačem Mark V.

2)      vysílačem – přijímačem Mark V.

Šimandl byl samostatný telegrafní vysílač o výkonu 80W řízený krystalem a pracující v rozsahu 3 – 18 MHz. Určitou nevýhodou bylo napájení ze sítě 110/220 V.  

Mark V. byl samostatně laditelný vysílač – přijímač pracující v rozsahu 3-15MHz napájený ze sítě 110/220V.Vysílač telegrafní krystalem řízený o výkonu 25W. Přijímač plynule laditelný s výměnnými cívkami pro dvě pásma.

K 70. výročí vysazení skupiny Barium vydává radioklub OK1OHK diplom „Barium 70“.

Kromě připomenutí činů parašutistů a jejich spolupracovníků si klade za cíl propagaci amatérského vysílání i jednoduchými prostředky a telegrafií.

Podmínky diplomu Barium 70

·         Do diplomu jsou platná spojení navázaná od 1. 3. 2014 do 31. 12. 2019

            Bodování pro žadatele z OK:

QSO se stanicí pracující z okresů: FHB, FHK, FJI, FNA, FPA, FRK, FSE, FSV,FTR, FOU – 1bod

QSO se stanicí OK1TAM, OK1SCJ, OK2PBL – 1 bod

QSO se stanicí z Velké Británie (včetně GD, GI, GM, GU, GW) – 2 body

QSO se stanicí OK7OBA                    – 3 body

QSO se stanicí OK7BAR                    – 3 body

QSO se stanicí OK6BAR                    – 3 body
QSO se stanicí OK2BAR                    – 3 body

• Bodování pro žadatele mimo OK:

QSO s libovolnou OK stanicí             – 2 body

QSO se stanicí OK7OBA                    – 3 body

QSO se stanicí OK7BAR                    – 3 body

QSO se stanicí OK6BAR                    – 3 body
QSO se stanicí OK2BAR                    – 3 body

Pro CW QSO se počet bodů za spojení násobí dvěma.

• V jednom dni je možno s jednou stanicí navázat max. 1 QSO na jednom pásmu a jedním druhem provozu
• Do diplomu lze započítat spojení ze závodů, neplatí však spojení přes převaděče.
• Pro získání diplomu je třeba alespoň 70 bodů. U žadatelů mladších 18 let alespoň 35 bodů
• Za stejných podmínek mohou diplom získat i posluchači.
• Žádost o diplom musí obsahovat výpis z deníku a čestné prohlášení o dodržení podmínek diplomu a povolovacích podmínkách dané země.
• Cena diplomu pro OK, OM je 200,- Kč, mimo OK, OM 10 € nebo 10 $ 
• Elektronický diplom je vydáván zdarma 

Diplomový manažer: Vojtěch Horák, OK1ZHV

mail + tel: ok1zhv(at)email.cz, +420 495 514 531-3

adresa: Vojtěch Horák, DDM, Rautenkrancova 1241, 500 03, Hradec Králové 

Přehled našich umístění v roce 2013

Přehled našich umístění v letošním roce je uveden níže. Předchozí souhrny umístění jsou zde: 2009, 2010, 2011, 2012.

 Výsledky dosažené pod OK1KPA

Výsledky dosažené pod OK1KCI a OE/OL1P

V Mistrovství České republiky na VKV jsme, podle webu OK2KJT, skončili na 27. místě.

39. Radioamatérské setkání Tatry 2013, Poprad

Koncem listopadu již po několik let vyražíme vstříc tatranskému radioamatérskému setkání. Letos tomu nebylo jinak. V pátek ráno v cca 1020 startujeme z Pardubic ve složení: Ondra 1CDJ, jeho YL Saša 1RS, Martin 1ELA, Pavel 1ADT se synkem Jendou, Ivan 1TPW, moje XYL Verča OK1-36444 a já 1ZHS. Vlak měl asi hodinové zpoždění, ale to nám nevadí, jelikož cesta vždy příjemně utíká. Na nádraží v Popradu nás již tradičně vyzvedá Bob 1CDK se svou YL Janou. První večer trávíme na burze a pak pokračujeme v blízkém baru. Další den je spíše odpočinkový, večer nás čeká vybraná společnost v hotelovém sále. Večer se, tak jako každý rok, vydařil a my, jen přijemně společensky unaveni uléháme do svých postelí. 

Zpáteční cesta vlakem se opět nese v duchu přátelské konversace, v Pardubicích nás s Verčou těší přístupivší Evička, YL Standy 1UUS, která nám zpříjemnila cestu do Prahy.

 Ivan a Ondra se stejně jako loni zúčastnili přednáškového turné

 Troška koňáčku nemůže uškodit, Verča, 1ZHS

 Pile up na baru, 1TPW, 1UFM, 1ZHS, 1BAF

OM6AM, 1RS, 1CDJ

Martina 1ELA nelze zastavit :-)
zleva: OM8YL, 1ELA, OM3FW

Zbývající část fotogalerie.

Prdec se vrátil z Morokulien na hranicích Švédska a Norska - a ještě něco navíc

Jen rychlá zpráva, článek bude následovat. Expedice v dovolenkovém duchu i tempu fantazie. První trajekt luxusní kajuta přímo v čele lodi, ve Švédsku jsme omylem narazili na dlouhovlnný vysílač Grimeton a dvě hodiny nadšeně prolejzali veřejně přístupné kouty.

QTH Morokulien fantastické, antény super, vybavení luxus, jen místo rozkládacích gaučů z Ikey by byly lepší vlastní nafukovací matrace. Cca 500 QSO CW, digi, SSB, vzorná reprezentace Prdce, družba s místními amatéry - přijel se na nás podívat Svein, LA6IKA.

Trajekt zpátky - ne loď, ale panelák, Martinovi OK1FMS se splnil sen - z paluby udělal 7 QSO jako /mm. Fotilo si ho mnoho Japonců, nechápali, že v době satelitních telefonů ještě švédský trajekt zaměstnává radiotelegrafistu a už vůbec, že toho chudáka vystrčili na palubu :)

Zdeněk, OK1NZJ

Prdec bude jako SJ9WL a LG5LG - QTH Morokulien na hranicích Švédska a Norska

Naše čtveřice členů a příznivce kolektivky OK1OHK a sdružení Prdec.cz - Vojta OK1ZHV, Martin OK1FMS, Zdeněk OK1NZJ a Jirka OK2PBL bude od nedělního večera, 28. července trávit čtyři noci a tři celé dny v hamshacku v "Republice Míru" - Morokulien na hranicích Švédska a Norska - viz www.freinatis.de/morokulien/amateurfunk-en.html a
www.sj9wl-lg5lg.com/text1_2.html.
Vysílat budeme pod místními značkami SJ9WL a LG5LG, pásma KV podle aktuálních podmínek, druhy provozu CW, SSB, Digi.
Tak pokud nás někdo uslyší, budeme rádi za každé qso k nám domů. Na pásmu nebudeme vždy celých 24 hodin - pojedeme v poklidnějším dovolenkovém režimu a občas se chceme i podívat do okolí.

73! Zdeněk OK1NZJ (Bobeš) + zbytek expediční posádky auta. trajektu a hamshacku našich přátel z Norska a Švédska.

Это для радиолюбителей дело - Что такое?

... a je tu hádanka pro tento či včerejši nebo zitřejši (jak je libo) den.

Jak je v nadpise psáno CO TO JE, tedy lépe řečeno co to bude za model?

Mám tu i několik nápověd:

1. zařízení pro uskutečnění prvního přímého zpravodajského spojení mezi Kostnicí a Prahou. Avšak hlavní konstruktér - přední člen Univerzity Karlovy, byl tehdejšími církevními hodnostáři prohlášen za kacíře. Navíc kvůli sabotáži onen učenec na břehu Rýna omylem uhořel včetně drahocenné technologie i technické dokumentace a zbylá kupička popela byla smetena do blízké řeky.



2. startovací rampa prvních amerických raket konstruovaných techniky námořnictva, jenž prosadili na raketovou techniku dřevo. Jako hlavní důvod použití dřeva, a nikoliv železa či hliníku, inženýři uvedli schopnost vyvoleného materiálu plovat na hladině oceánu, a tedy možnost použití pro další lety. US NAVY po několika neúspěšných pokusech tento úkol ochotně přenechalo poměrně malému, avšak zkušenému týmu ,který se skládal z již několik let úspěšně domestifikovaných německých inženýrů.  



3. čistě ekologické postgastronomické prehistorické ovšem zároveň naprosto nejmodernější zařízení, jenž jak ukázala zkušenost z předchozích polních dní (díky stravování s magikem Jiříkem OK1UT) se ukázalo býti vhodným pomocníkem pro amatéry vysílače, neboť do lesa je daleko a pro jedno .... nejedno promarněné QSO zamrzí. 

To jsem tedy zvědavý kolika správných odpovědí se dočkám.....

Přehled našich umístění v roce 2012

Přehled našich umístění v letošním roce je uveden níže. Předchozí souhrny umístění jsou zde: 2009, 2010, 2011.

 

Výsledky dosažené pod OK1KPA

 Výsledky dosažené pod OK1KCI

V Mistrovství České republiky na VKV jsme, podle webu OK2KJT, skončili na 14. místě.

38. Radioamatérské setkání Tatry 2012, Poprad

Když jsme začali letos plánovat výpravu do Popradu na 38. ročník radioamatérského setkání objevil se nápad, že vzhlem k dostupnosti a pohodlnosti cestování pojedeme vlakem.
Vyrazili jsme z Pardubického nádraží v sestavě Standa OK1UUS s Evičkou, Ondra OK1CDJ se Sašou OK1RS, Honza OK1ZHS s Verčou, Martin OK1ELA a já Ivan OK1TPW.
Cesta uběhla velmi rychle a odpoledne jsme dorazili do Popradu, kde na nás čekala poslední část výpravy Bob OK1CDK s Janou.
Po příchodu do hotelu Satel a ubytování jsme vyrazili na místní burzu. Ondra a Saša rozbalili svůj stánek a začali prodávat své produkty. Páteční večer jsme strávili rozhovory v rámci Aperitiv baru. Na letošním setkání bylo znát relativně menší počet účastníků. Noc na sobotu jsme někteří mírně prochladli v nevytopených pokojích hotelu a Honza se dokonce v noci vypravil na recepci pro přímotop, aby s Verčou neumrzli.

Ondra OK1CDJ a Saša OK1RS u jejich stánku na burze

Po probuzení do slunečné soboty nás čekal náročný sobotní program. Ondra se Sašou rozbalili svůj Hamshop, ostatní jsme korzovali po burze.

Pohled z balkonu hotelu na Lomnický štít

Před oběděm jsem měl domluvenou s pořadateli přednášku na téma APRS a tak se část výpravy přesunula do kongresového sálu, kde mi ostatní tvořili část posluchačů.

moje snahy o propagaci systému APRS na Slovensku

I přez drobné organizační zaváhání se mi podařilo přednést připravený obsah a doufejmě, že se podařilo navnadit další uživatele tohoto systému nejen na Slovensku. Martina OK1ELA moje přednáška doufám nadchla až tak, že jsem mu zapůjčil tracker a jeho cesty se již v systému APRS dají najít. Pokud bych chtěl použít slova klasikova, tak bych poznamenal, že nemusí pršet, stačí jen když kape!

hotel Satel ve kterém se setkáni konalo s pozadím Tatranských štítů

Po obědě jsme se vypravil na vycházku do centra prosluněného Popradu. Navštívili jsme i kavárnu, kde se každý občerstvil k maximální spokojenosti. Po krátkém odpočinku se přiblížil závěrečný večerní Hamfest. Po zkušenostech z loňského roku jsme si podrobili personál a podařilo se nám objednat obložené mísy, takže o večerní občerstvení nebyla nouze. V průběhu večera se někteří účastníci rozhodli předvádět taneční kreace a tato snaha vydržele až do pozdních ranních hodin.

část Pardubické sekce u baru: OK1UUS,OK1TPW, OK1CDJ, OK1RS, Verča, OK1ZHS

tenční kreace členů naší výpravy

Nedělní dopoledne jsme vyplnili procházkou a návštěvou kavárny v centru Popradu a v poledne jsme vyrazili vlakem zpět do OK.
Setkání bylo tradičně velmi vydařené a podnětné a nezbývá než se těšit na další ročník.

rozloučení s Tatranskými štíty

čekání na příjezd vlaku do OK

víc fotek k vidění zde

Prdec BYL ve vzduchu

Tak sen se stal skutečností, krátce před půl šestou náš expediční tým OK1NZJ, OK1ZHV, OK1FMS a OK2PBL vzlétl do nebes - tedy správně s ham friendly společností www.donebes.cz.

Podrobnou reportáž připravíme - stručně - na 2 m byl Vojta Ok1ZHV/am s pendrekem - yagina zůstala na baráku, Martin OK1FMS/am měl rozzářený výraz, když zvládal pileup na 20 m CW (a ještě přitom monitoroval hradecké nádraží), já díky pustému bandu 70 cm jsem mohl fotit a dělit se společně s Jirkou OK2PBL/am o sporadická QSO, no a závěr jsem se  potil já - OK1NZJ/am v pileupu UA, UT a EA stanic. Přesto jsme s Martinem společnými silami ulovili VK5 ..., doma v mailu byl pozdrav od KC3 ... s SWL reportem a sdělením, že jsme byli na východním pobřeží USA nejsilnější EU stanice, ale byla tam "EU wall". 

Shrnuto - balón je skvělá věc, dá se i vysílat, zážitky mohutné, jen se člověk musí smířit s tím, že tak 25% času jsou zapnuté hořáky, no a to není slyšet nic. Zase to ale příjemně hřeje na hlavu :)

Po hodině a půl letu jsme přistáli na poli u vesnice Výrava a tři z nás absolvovali balonářský křest a byli jsme povýšeni do šlechtického stavu.

Za osádku balónu ve složení baron Zdeněk von Výrava, baron Vojta von Výrava, baron Jirka von Výrava a již postarší šlechtic Martin von Malšova Lhota zapsal Zdeněk, OK1NZJ /am.

Pětinásobně zrychlené video od startu u Labe pod Hradcem po Librantice. Další video se záznamem z balónu chystá Vojta OK1ZHV

1. část fotek najdete na: http://ok1ohk.zonerama.com/

Prdec "snad" konečně ve vzduchu

Tak, snad to vyjde - nový termín startu je pondělí, 17.9.2012 opět asi před 18. hodinou od jižního okraje Hradce Králové, předpokládané trajektorie jsou na obrázku, vlevo při letové hladině 500 metrů, uprostřed 1000 m a vpravo v 1500 metrech. 

Na frekvencích 14,045, 14, 275, 145,262.5, na 2m asi i SSB, možná i 433,500 se těší OK1NZJ, OK1ZHV, OK1FMS, OK2PBL

Prdec na zemi místo ve vzduchu

Ano, bohužel, když se před 16. hodinou začala tvořit nad Železnými horami první bouřka z tepla, bylo jasné, že je let ohrožen. No a když bouřka mohutněla a přesouvala se nad Hradec, po dohodě s pilotem jsme let zrušili. Nechtěli jsme naplnit výrok, že balón se dostane do bouřky jen jednou v životě pilota i posádky.

Další termín máme na pondělí, 17. září. Pokud ani toto nevyjde, můžeme zase až v říjnu - ale to by muselo být hezky, přeci jenom ve slibované výšce už bude chladněji.

Dnešek měl dva světlé body - viděli jsme z oblohy padat stříbro - viz video na youtube, no a Jirka OK2PBL si od Uničova zajel na otočku na večeři do Hradce :-)

Prdec ve vzduchu - poslední info:

Takže - start v úterý 11. 9. 2012 asi někde od jižního okraje Hradce Králové, předpokládané trajektorie jsou na obrázku, vlevo při letové hladině 500 metrů, uprostřed 1000m a vpravo v 1500 metrech. Záleží na pilotovi. Může nastat alternativa, že se studená fronta urychlí, respektive zesílí vítr před ní, ale doufejme, že to vyjde.
Na pásmu budou OK1NZJ, OK1ZHV, OK1FMS, OK2PBL a hlídat nás bude zkušený pilot, pan David, www.donebes.cz.

Prdec ve vzduchu - pokud to dopadne

Po loňském fantastickém výletu na křižník Belfast do Londýna přichystala Hradecká sekce Prdec další bláznivou akci:

Už několik let obtěžuji rodinu, že k letošním půlkulatým narozeninám, které se z obou stran čtou stejně, akutně potřebuji zaplatit let balónem. A když se termín blížil, začal jsem sondovat situaci, nakonec zvítězila firma DLNK computers z České Skalice, která jako hobby provozuje balónové létání  - www.donebes.cz. 

První setkání s pilotem p. Línkem bylo sondovací - pak už jsem se zeptal, zda by mu nevadilo, pokud bych během letu balónem zkusil vysílat na amatérských pásmech. Vzhledem k tomu, že ajťáci se vždycky dohodnou, i u něj se projevil zájem o to, jaké by to bylo, kdyby se z jeho balónu během letu vysílalo. Abych nerušil ostatní normální pasažéry v koši, vznikla myšlenka uspřádat komorní radioamatérský let pouze se členy OK1OHK našeho sdružení Prdec. 

Abych to zkrátil - Martin OK1FMS navrhnul anténu, já zapůjčil na přípravy FT857-ku a mělo se letět koncem dubna. Bohužel, Vojta OK1ZHV měl vážné rodinné problémy, tak se let přesunul na začátek září.

A tak se přiblížil DEN D - měli bychom letět v úterý, 11. září odpoledne.

Čas a místo startu upřesním v pondělí či úterý dopoledne - záležet bude na směru větru, aby nás to nezanášelo nad letiště v Pardubicích, do Polska apod. Ale bude to pravděpodobně Česká Skalice, co jsem koukal, teď v září se startuje většinou v 17:00 našeho času.

Obsazení koše - Zdeněk OK1NZJ, Vojta OK1ZHV, Martin OK1FMS, Jirka OK2PBL.

Vybavení a pásma - FT857 pásmo 14 MHz cca 20 wattů do drátové antény, kterou Martin OK1FMS odzkoušel letos v Chorvatsku, provoz hlavně SSB, ale Martin OK1FMS touží po cw spojení z balonu. Na dvoumetru budeme mít FT817 s delším teleskopem a bezúdržbákem na 12V, slyšet budeme na "klubovém kmitočtu" FM 145,262.5 nebo na SSB.
Poletíme 6 místným balonem se zkušeným pilotem panem Línkem, který se koncem srpna vrátil  z Mistrovství světa v létání horkovzdušnými balóny v Battle Creek, stát Michigan, USA, kde - ač poprvé na MS, tak byl z 99 balonů celého světa na 21. místě, před posledním dnem dokonce 12!!! Bohužel nervozita - poprvé na tak velkém závodu - udělala svoje, ale i tak to byl obrovský úspěch. A má tak samozřejmě plnou důvěru jak nás, tak našich XYL.

Tak nachystejte antény, rádia - věříme, že na 2 metrech nebude široko daleko problém se slyšitelností a QSO půjde i na ručku.

... A držte nám palce, ať dopadne počasí, let, vysílání a ať končíme měkkým přistáním !

73! Zdenek, OK1NZJ

PS: Abych nezapomněl - ve stejném složení se na přelomu července a srpna 2013 chystá "expedice Morokulien" - čtyři dny přes DE, OZ a LA, tři dny na velice lukrativním HAM místě jako SJ9WL nebo LG5LG, 3 dny přes SM a DE zpátky. Ale na to je ještě času plno. 

Jak jsem (konečně)vysílal z křižníku Belfast. A nejen já

Poté, kdy jsme si s XYL Karlem prolezli v červenci 2010 křižník Belfast v Londýně na Temži, kde jsem kvůli azbestové izolaci nemohl vysílat, padlo nekompromisní rozhodnutí. Z Belfastu prostě Prdec vysílat bude! Osvědčená sestava Vojtík OK1ZHV a Martin OK1FMS byla všemi 10-ti pro, takže se už v říjnu agentura OK1NZJ – Bobeš Logistic dala do práce. 

Prvotní bylo plánovat termín, věděli jsme, že členové místního radioklubu – většinou námořníci na penzi – se scházejí v hamshacku vždy ve čtvrtek. Jenže který? Připadal v úvahu konec dubna, začátek května. Martin OK1FMS nemůže 30. dubna – jako hasič drží pohotovost, kromě toho byla na 29. dubna nahlášena akce „Royal wedding“. Volba tedy padla na první květnový víkend. Využili jsme toho, že čím dříve budeme objednávat letenky a ubytování, tím bude vše levnější. Takže letenky byly zabookovány u osvědčené nízkonákladovky Easy-Jet, tři zpáteční letenky včetně jednoho zavazadla (na nezbytné potraviny přesahující povolených 100 ml apod.) stály 6 850 Kč, rychlodráha Gattwick Express - Gatwick Airport to London Victoria GROUP RETURN £61.60 (3 Adults in Package).

Výběr hotelu – limitující byla samozřejmě cena, také jsem nechtěl do částí Londýna, které neznám. Takže jsem zvolil lokalitu jihovýchod Londýna, směrem kde bydlí naše společná kamarádka Soňa, která nám loni poskytla azyl.  Nakonec zvítězil hotel Eurotraveller Hotel-Premier (Tower Bridge), Old Kent Road. Třílůžák bez snídaně nás tři vyšel dohromady na £198 za dvě noci. Přes ulici 5 minut chůze obrovské Tesco, před hotelem zastávka autobusové linky přímo k Tower Bridge, kam se jede 15 minut, ke kamarádce Soně domů 15 minut, prostě strategická poloha. Vše jsme zajistili a většinou už zaplatili ještě na podzim 2010.

Vláďa OK1IVZ byl pověřen transportem expedičního týmu na Ruzyňské letiště. A tam se začaly dít věci. Martin zjistil, že jakožto spojový technik má plné kapsy zakázaného kontrabandu. Samozřejmě až po odbavení kufru. Jeden šroubovák vyhodil do koše na odpadky, další výbavu – nádherný nůž, se snažil nechat někde v úschovně zakázaných předmětů. Podařilo se mu to, ale já, Vojta i všichni, kterým jsme to ještě z letiště volali, měli o zábavu postaráno. Nastal průchod bezpečnostními rámy. Já, vědom si toho, jak mně v New Yorku pískal každý cvoček na riflích od Vietnamce zvlášť a ochranka se mi velice důsledně individuálně věnovala, jsem byl totálně bez metalických doplňků nebo je poslal pásem do rentgenu. Martin měl drobné problémy, dáma u pásu poznala radiostanici a chtěla ji vidět. Problémy měl zcela logicky Vojta. Jeho necelých 100ml vlasového šampónu v 200 mililitrové lahvičce dámu zaujalo. Marné bylo Vojtovo vysvětlování, že na lahvičce je sice psáno 200 ml, ale je-li z poloviny naplněná, obsahuje povolené množství tekutin. Dáma zjevně nechtěla pochopit, proč Vojta veze i těch 100 ml šampónu (kdoví proč) a lahvička s námi nevycestovala.

Let proběhnul naprosto v pohodě, přistání také, u okénka rychlodráhy Gattwick Express jsem se musel prokázat kartou, kterou jsem platil, aby mi vydali zakoupené jízdenky. Sedli jsme do vagónu a absolutně v tichosti jsme se rozjeli a jeli tak, že jsme ani jízdu nevnímali. Konzumovali jsme řízky z domova a Martin OK1FMS jen s úžasem konstatoval, že oni mají veškeré sdělovací a zabezpečovací kabely tažené na povrchu. Že toto je u nás vzhledem k jisté komunitě nepředstavitelné!

Na nádraží „Viktorky“ jsme měli první úkol – najít místo, kde se dá dobít naše zapůjčené Oyster Card – obdoba naší Městské karty. Soňa ji rok předtím dobíjela prakticky kdekoliv, mysleli jsme, že to nebude problém. Problém byl, domorodci nechtěli pochopit, že angličtina není náš rodný jazyk, jak policista, tak prodavačka v trafice nás tvrdošíjně posílali do metra, ačkoliv jsme jim tvrdili, že chceme jet autobusem. Až černoška prodávající vlakové jízdenky nám svěřila sladké tajemství, že ač chceme jet autobusem, tak Oyster card se dobíjejí skutečně pod zemí, ve stanici metra. Tak jsme se tam zanořili a poté, co vystáli frontu, jsme si karty nabili na předpokládaný počet jízd.

Nalezení správného terminálu pro autobus k hotelu bylo dílo okamžiku. S čím jsme ale nepočítali, byl řidič v turbanu, který se londýnský doubledecker podle nás spíše snažil ukrást než řídit. V plném autobuse jsme raději vzali zavděk sedadly „for disabled people only“, než se cestou přerazit. Po čtvrthodince sebevražedné jízdy jsme byli před hotelem. Vystoupili jsme, Vojta se důkladně podíval vlevo, zda něco nejede a vstoupil do vozovky. I ozvalo se skřípění brzd a všichni jsme pozorovali vyděšeného Angličana, jak při jízdě vlevo na poslední chvíli zabrzdil půl metru před Vojtou. Vojta si konečně uvědomil, že jsme v Anglii a pak už způsobně vyhledával semafory.

Hotel nás překvapil – ne snad tím, že nejsvětlejší široko daleko byla jeho pákistánská obsluha, ale nádherným pokojem, dvě samostatná lůžka, jedno letiště (zabral OK1NZJ), lednička, kávovar s připravenými sáčky s kafem, čajem a dokonalou koupelnou. Vše umocněné tím, že jsme byli v bloku směřujícím dozadu, do zahrad, nikoliv do frekventované Old Kents Road. V dané cenové relaci jsme asi nemohli vybrat lépe.

Po základním vybalení věcí jsme seběhli před hotel, přímo před ním měl zastávku autobus, který nás dovezl až do Greenwich parku. Prošli jsme si ho, zjistili, že se skutečně Londýn chystá na olympiádu a zpoplatnil i to, co bylo dříve zdarma, vyfotili se u nultého poledníku a seběhli dolů do čtvrti Greenwich. Tam jsem chtěl klukům ukázat jak úl hučící Greenwich Market. Bohužel, ve středu tam byly jen asi dva otevřené stánky. U východu nás ale obtěžovala jakási česky mluvící ženština, která se nám snažila vysvětlit, že v roce 2012 bude konec světa. Přemístili jsme se na Greenwich Pier, kde přistávaly lodě směrem do centra i po proudu k bariérám. Koupili si lístek a vyrazili prozkoumat muzeum Greenwich-e. Bylo nesmírně zajímavé, hlavně nás zaujalo jeho západní křídlo, zvané The Old Brewery. Než nám chlapec natočil pivo, měli jsme všichni možnost degustace a výběru toho, co nám chutná.

Loď. Teda, nebyla to loď v pravém slova smyslu, ale rychlík na vodě. Katamarán, pohon dvojicí turbín, jeho zrychlení by mu záviděl kdejaký osobák. A nikde nečekal – jeden pán nastoupil, manželce zbývalo asi 20 metrů, loď se stejně rozjela, za pár minut jela další. Nesmírně jsme si plavbu užili, jeli jsme až skoro k Westminstru. Naštěstí to bylo až posledních pár minut, kdy Vojta nesmírně spěchal, opět se projevila výhoda znalosti prostředí, bleskurychle jsem s ním prokličkoval do podzemí radnice, kde našel svoji kýženou restroom místnost. Stihnul to. 

Martin využil příležitosti, objevil tam „Oriental bufet, £ 7,99  Eat as much as you like“, přezdívaný též „Sežer, co můžeš“. I zaplatil a jedl a jedl.

Asi po půlhodině přežírání jsme ho s Vojtou odstrkali na zastávku autobusu a přemístili se do hotelu. Tedy přecpaný Martin šel do hotelu rovnou, Vojta s Bobešem do velkého Tesca pár minut od hotelu. Vojta platil v pohodě, na mě černá holčina u kasy vyštěkla „Your Clubcard!“ Bál jsem se odporovat a jal se svoji kartu vytahovat z peněženky s opatrným upozorňováním „But its from Czech Republic…“ Na to ona zase „Your Clubcard!…“. Dostala, co chtěla, nešťastně kartou manipulovala u skeneru, ten pípal, ale nic, Vojta je schopen odpřisáhnout, že v obchoďáku začaly pohasínat okolní pokladny, nevím. Nakonec pochopila, Clubcard mně vrátila, já mohl v klidu zaplatit těch pár nádherných nákupních tašek s beruškami a něco málo k jídlu.

Vojta chtěl ochutnat zakoupené pivo, ač jsem nabízel otvírák, starý zálesák Martin se nebídl, že lahev otevře přes futro dveří v koupelně. Copak o to, povedlo se, ale následně musel stírat podlahu a Vojta pivo stejně vylil, protože omylem koupil nějaké ovocné či co.

Ráno nastala příprava na hlavní bod programu, nasedli jsme na autobus, dojeli k mostu Tower Bridge. Vzhledem k časové rezervě jsme obešli hrad Tower a vydali se podél Temže na nejbližší most proti proudu Temže a zpátky po druhém břehu. Pak jsme způsobně zaplatili vstupné a ponořili se do nitra palub i podpalubí křižníku. Jako správní technokrati a milovníci staré techniky jsme tam byli naprosto u vytržení. Kam se dalo, tam jsme vlezli, byť některé průlezy nebyly stavěny na naše hezké postavy s batohem a záložním padákem, ale nakonec jsme se dostali všude a byla to parádička.

Konečně jsme skončili v hamshacku GB2RN. Tam nás uvítali dva členové radioklubu Britského královského námořnictva a rozdělili jsme se k rádiům. Martin OK1FMS vytáhnul svůj památný klíč značky Junkers z německé válečné lodi, před mlsnými zraky anglických radioamatérů zapojil a začal vysílat. My jsme se s Vojtou OK1ZHV posadili k druhému rádiu, kde se naši kolegové snažili zprovoznit RTTY pracoviště. Po chvíli se sice povedlo, nicméně ač každý na jiném bandu, přesto jsme si vadili. Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se, tak jsme se gentlemansky podělili o jediný transceiver. Aj tak jsme si užili a byla to paráda dávat výzvu „CQ CQ, this is station GB2RN calling from Her Majesty Ship Belfast from river Thames in London…“. A nádhera poslouchat vyděšeného OK2 amatéra, kterému jsem po odpovědi na call dával report v češtině. Chvíli nemohl pochopit, jak to, že Čech vysílá z britského křižníku J. Pohodička to byla do okamžiku, kdy mě někdo zjevně napráskal na DX Cluster a já se začal potit v pile-up-u. Na moje prosebné oči věrného psa reagoval Vojta i Martin jen smíchem, ať si to užiju. Přežil jsem to, udělal řadu QSO a byla to paráda. Sice jsme každý vysílali jen něco přes půl hodiny, ale rozhodně toho nelitujeme a byl to skvělý zážitek.

Pak jsme ještě prolezli zbytek lodi, hlavně nás fascinovala její strojovna a zázemí s obráběcími stroji, za které by se nemusel stydět ani menší kovozpracující podnik. A výprava školní mládeže, kterou paní učitelka důrazně umravňovala slovy „Mluvte děti slušně, tihle pánové vám rozumějí…).

Ještě jednou jsme přeběhli Tower Bridge, v přilehlém obchůdku nakoupili pár dárků domů, vyfotili si první ženu ve funkce Beefeetra – paní Moiru Cameron a vrátili se na hotel.

Po krátké relaxaci jsme se odstěhovali do recepce odzkoušet, jak místní dovedou točit pivo. Bez problémů, spíš byl problém vrchovatý půllitr nevybryndat cestou ke stolu. V prostoru recepce sedělo pár černoušků oblečených v pestrobarevných dekách a s nohami na stole. I napodobili jsme je, zjevně to tam bylo běžné.

Večer jsme vyrazili navštívit Soňu a jejího manžela. Cestou jsme narazili na další bufet, tentokrát s cedulí „Chinese Japanese Thai & Others – Eat as much as you can“. I překonali jsme se a skutečně jedli „as much as we can“. Okrajovou částí Burgess parku jsme pak bezpečně dorazili k Soně. Ta nás překvapila připravenou půlkou kuřete na osobu. Přestože jsme už byli ve stádiu „We can not eat anything“, překonali jsme se. Pak nás Soňa vyprovodila do typické pub kousek od jejího bydliště na Guinesse. Přestože čtvrť Peckham, kde Soňa bydlí (ano, i zde se poté loni rabovalo), neoplývá obyvateli bílé pleti, v hospodě jsme narazili na všech asi 10 místních bělochů. Zde zase nebyl nikdo jiné barvy pleti než bílé. Po dvou pivech (každé za 4 libry) jsme vyrazili kolem půlnoci na hotel. To jsme zase už potkávali jen lidi, kteří naprosto splývali s noční tmou. Ale naprosto jsme to nevnímali a cítili se zcela bezpečně – netušili jsme, jak to bude pár stovek metrů odtud pár měsíců poté vypadat.

Před hotelem se něco dělo – zjevně tam byla svatba, byť se nám zdálo, že nevidíme nevěstu, ale více než jednoho ženicha. Byli to oni černoši ve svátečních dekách a plno dalších. Právě, když dělali společnou fotografii, nenápadně se mezi ně vmísil Martin OK1FMS a pak s uspokojením pravil „To jsem zvědav, která z rodin bude mít průšvih, že má v příbuzenstvu bělocha…  :-)

Vzhledem k tomu, že nám letadlo letělo v podvečer, využili jsme dopoledne k procházce Londýnem. A hned jsme začali prohlídkou mostu Tower Bridge, nechali jsme se vyvézt výtahem do horního patra jedné věže. Prošli jsme si spojovací chodbou vysoko nad vozovkou do druhé věže, cestou samozřejmě fotili jak o závod a vzpomínali na vysílání z Belfastu. Pověstná třešnička na dortu byla strojovna mostu Tower Bridge a v ní dokonale udržované soustrojí ovládající jednu část zvedání vozovky. To byla paráda a dlouho jsme se nemohli od té krásné podívané odtrhnout.

Ve finále jsme už jen volným krokem došli proti proudu Temže až k Westminstru, naposledy se podívali do hotelu (dvě jízdy autobusem navíc pro bezplatně uschovaná zavazadla vyšla levněji než úschovna v centru Londýna – a to výrazně). No a s jedním přestupem se vypravili na Viktoriino nádraží. Cestou jsme byli zcela jasní jedné místní stařence, tak nás upozornila, že jestli jedeme na nádraží, ať koukáme vystoupit. Děkujeme babi J.

No a na rozloučenou s Londýnem jízda Gattwick expressem a díky velké časové rezervě i dlouhé čekání na letadlo v letištní hale. Předtím jsem si bohužel při průchodu bezpečnostním rámem zapomněl sundat hodinky a poslat je na pásu pod rentgen. A tak jsem zase pískal. Vojta taky. V tu chvíli se na nás vrhnul vysoký a ramenatý černoch z ochranky s rukama připomínajícími lopaty na uhlí. Ale nesmírně procítěně pohmatem zjistil, že nic nebezpečného nevezeme, citlivě mně srovnal ortézu na koleni pod riflemi. Až na nás jeho něžný přístup dělal dojem, že není letištěm placen, ale že naopak si sám platí, aby tuto práci mohl vykonávat. Pak už nás čekal klidný a pohodový let domů s nádhernými pohledy na zapadající slunce. Martin si na letišti vyzvednul své zbraně, nasedli jsme k Vláďovi do auta a plni nádherných ham i non-ham zážitků vyrazili do rodného města.

No a co letos – vymysleli jsme si muzejní ponorku U995 v Německu, ale přišla nám odpověď, že tam jen jednou do roka mohou vysílat radioamatéři - bývalí a současní námořníci z Německa, no a nikomu jinému to nepovolují, ani německým amatérům. Ale máme s Martinem a Vojtou v záloze jeden bombastický plán, se kterým se snad brzy na Prdci ozveme.

Zde je téměř kompletní fotogalerie z našeho výletu.

A abych nezapomněl - zde jsou oficiální stránky křižníku Belfast i s fotografiemi našich maličkostí.


A zde je na stránkách BBC článek a video popisující, jak se půl roku po naší návštěvě zřítil přístupový můstek na loď.


Teď mně právě moje XYL Karel říká - Proto se na vás asi tak mile tvářili, když v informacích k hotelu bylo napsáno "Gay friendly" a vy jste tam přijeli tři chlapi. A taky to může vysvětlovat, že jste u té svatby neviděli nevěstu :-)


No a pro úplnost - fotky jsou dílem Zdeňka, OK1NZJ a Martina, OK1FMS, video jsem poskládal z klipů Martina OK1FMS a jeho Lumixu.

Zapsal tak jak mu ten Němec po téměř roce umožnil Zdeněk, OK1NZJ (Bobeš)