Po dvou letech jsme vyrazili opět do OE. Tým tvořili: Ondra 1CDJ, Jan 1ZHS, Jirka 2LOL, Míra 2VZE + Alena, Zdeněk 3BAZ a Libor 6TW.
Cesta v OK vedla tradičně v ose Praha - Pardubice a Boskovice, kde přespáváme na sobotu. Do Puchbergu dorážíme v odpoledních hodinách. Na kopec jedeme ozubnicovým vláčkem, pak pokračujeme cca 1.5 hodiny na Fisherhute, kde máme zajištěné ubytování v útulném lageru.
V neděli vstáváme po 6., i když je to na vrchol jen kousek. Vše stíháme včas postavit. První hodina závodu je trochu utrpení, po chvíli střídám Ondru a Míru, aby stihli snídani. Myslím, že posun začátku na 8. hodinu závodu neprospělo. V 9 startuje OK QRP, tak je trochu veseleji. Na kopci chvílemi vcelku vydatně prší, což znemožňuje práci s DX stanicemi. PA2CHR prochází s úniky, ale bohužel nás neslyší. Chuť si spravujeme dvěma LZ, kteří hrají opravdu pěkně.
Kopec je sice hezky dostupný, ale vlak jede naposledy dolů v 16:15. Robustnější anténu a stožár proto balíme už před 15. hodinou. Zdeněk s Alenou vše sváží vláčkem do Puchbergu. Zbytek týmu ještě chvíli vysílá na založní anténu na lehkém stožárku. I my ale musíme cca v 15:20 mazat dolů. Cesta mi nebyla oporučena kvůli mým kolenům. I tak jsem vyrazil a nestačil se divit. Cesta byla designovaná spíš pro Pepu Rakoncaje. Lanovku ve spodní části cesty jsem samozřejmě nestihl, jelikož mně zdržovala četná ocelová lana zapuštěná ve skalách, po nichž jsem se plížil průrvami směrem dolů :-) Sestoupal jsem nakonec celých 1200 výškových metrů. V posledním úseku mně přišel Ondra naproti a pomohl mi s batohem.
Akci hodnotím tradičně velmi positivně, ač bodově patří k těm nejslabším. Účast by mohla být vyšší.
Závod končíme se 152 QSO, což vyneslo 35 k bodů.
Použité zařízení: 5W, IC705, 10 el., pidi ntb s tučňákem, Li-Pol akumulátory
