Ráno v neděli při hledání klávesnice jsem najednou zaregistroval na střešním okně, že venku pěkně cedí. Ale co, když už jsem vstal, tak to nezapíchnu, že? Naložil jsem vše potřebné, vzal jsi pro jistotu do termosky teplý čaj a hurá na kopec. Stěrač lítaly jako hrom a já si si tak říkal, jestli to raději neotočit. Ale nakonec mi to nedalo a pokračoval jsem. Vždyť to je nakopec jen 1500m a to by nebylo hrdinské to vzdát. Odbočil jsem z asfaltky na louku a směřoval do kopce. Jenže po cca 100m se auto začalo chovat divně a najednou jsem zůstal stát. Samozřejmě jsem chytil nějakou mokřinu a nešlo to ani tam, ale ani zpátky. Několik zoufalých pokusů rozhoupat auto a vymanit se z blátivého sevření, ale marné moje snažení. Hlavně že jsem ještě OK1MRI vysvětlil, kudy má na kopec vyjet. Jenže já to vzal zkratkou a bylo to.
Sedlo si to na břicho a bylo vymalováno
Tak nezbylo nic jiného, než přemýšlet, kterého že souseda s traktorem vytáhnu z postele. Jenže touhle dobou koho? Naštěstí jsem uslyšel zvuk traktoru z místního ZD a tak jsem tam doběhl a poprosil souseda, který měl zrovna službu. Se slovy, „musím dokrmit“, dokrmil a posléze jsme již uháněli na louku. Vytažení byla chvilička a mohl jsem pokračovat po sušší části louky. Soused mne ještě pozoroval, jestli dojedu a po dojezdu na kopec jsem ho mohl poslat zpět.
Uff. To jsem si oddechl. Ještě klika, že jsem nevyjel s Avii. Ta by tam asi zůstala na furt a nebo minimálně do léta.
Začal jsem se stavěním. Jestli to někdo zná, tak když máte nervy, tak se kazí, na co šáhnete.
Co se může zamotat, to se zamotá, co se může ohnout, to se ohne. Prostě ani stavění antény se neobešlo bez problémů, ale nakonec to vyšlo. Sice za deště, ale vše se podařilo zapojit, nastavit a dokonce jsem závod začal jen s 5 minutovým zpožděním.
Provizorní uspořádání v autě
Zapnul jsem rádio a byl jsem dost překvapen, jak málo slyším. PSV v pohodě, výkon byl, ale jako bych byl hluchý. To mne vlastně trápilo celou dobu závodu. Co jsem slyšel, to jsem dělal bez problémů, přece jen těch 350W už je znát. Ale pokud jsem jel na výzvu, tak jsem dělal jen silné stanice. S těmi slabšími byl problém. Dokonce mi i Pavel OK1AIY říkal, že mne poslouchá a že na mně byly fronty stanic a že je nedělám. Faktem je, že jsem v šumu něco slyšel, ale několik stanic jsem musel odmítnout, protože to bylo o ničem. Není divu, kolem mně byla vodní hradba a kopce mlhy. Ale když se to otevřelo, tak mi na výzvu přišla šňůra 9A. Takže to asi poslouchá, ale přes tu vodu to prostě nešlo. Viz foto.
Pohledy na okolí, prostě samá voda a mlha.
Pohled na jih
Pohled na západ
Pohled na sever
Pohled na východ
Musím říct, že jsem tohoto závodu byl dost rozladěn. Proč jsem raději nezůstal v posteli. Ale na druhou stranu jsem si ověřil některé skutečnosti a tohle byla zkušenost k nezaplacení.
Co se zařízení týká, vše šlapalo jak mělo, bez problémů. Mám však několik cílů na zlepšení. Vestavěný preamp v TRXu je sice dobrý, ale bude nutné pořídit něco k anténě. Ještě musím dopilovat a dodělat indikaci k rotátoru. Taky budu muset umýt auto, neboť tohle si snad nezasloužilo. Jo a ještě pak musím sousedovi v hospodě koupit nějakého toho panáka, neboť bez něj bych tam asi ještě teď auto vyhrábával. Tím se taky potrestám a půjdu do hospody :-)
A teď ještě tohle uklidit :-)
Jen tak přemýšlím, jestli si z toho vzít nějaké ponaučení? Ne. Příště bych to udělal zase. Bez nadšení a trochu dobrodružství by to nebylo ono.
Musím se tímto omluvit všem, které jsem neslyšel, ale příště se snad polepším.
Jirka OK1JVA, 73!
Žádné komentáře:
Okomentovat