Jen rychlá zpráva, článek bude následovat. Expedice v dovolenkovém duchu i tempu fantazie. První trajekt luxusní kajuta přímo v čele lodi, ve Švédsku jsme omylem narazili na dlouhovlnný vysílač Grimeton a dvě hodiny nadšeně prolejzali veřejně přístupné kouty.
QTH Morokulien fantastické, antény super, vybavení luxus, jen místo rozkládacích gaučů z Ikey by byly lepší vlastní nafukovací matrace. Cca 500 QSO CW, digi, SSB, vzorná reprezentace Prdce, družba s místními amatéry - přijel se na nás podívat Svein, LA6IKA.
Trajekt zpátky - ne loď, ale panelák, Martinovi OK1FMS se splnil sen - z paluby udělal 7 QSO jako /mm. Fotilo si ho mnoho Japonců, nechápali, že v době satelitních telefonů ještě švédský trajekt zaměstnává radiotelegrafistu a už vůbec, že toho chudáka vystrčili na palubu :)
Naše čtveřice členů a příznivce kolektivky OK1OHK a sdružení Prdec.cz -
Vojta OK1ZHV, Martin OK1FMS, Zdeněk OK1NZJ a Jirka OK2PBL bude od nedělního
večera, 28. července trávit čtyři noci a tři celé dny v hamshacku v
"Republice Míru" - Morokulien na hranicích Švédska a Norska - viz www.freinatis.de/morokulien/amateurfunk-en.html
a www.sj9wl-lg5lg.com/text1_2.html.
Vysílat budeme pod místními značkami SJ9WL a LG5LG, pásma KV podle
aktuálních podmínek, druhy provozu CW, SSB, Digi.
Tak pokud nás někdo uslyší,
budeme rádi za každé qso k nám domů. Na pásmu nebudeme vždy celých 24 hodin
- pojedeme v poklidnějším dovolenkovém režimu a občas se chceme i podívat do
okolí.
73! Zdeněk OK1NZJ (Bobeš) + zbytek expediční posádky auta. trajektu a hamshacku našich přátel z Norska a Švédska.
Tak sen se stal skutečností, krátce před půl šestou náš expediční tým OK1NZJ, OK1ZHV, OK1FMS a OK2PBL vzlétl do nebes - tedy správně s ham friendly společností www.donebes.cz.
Podrobnou reportáž připravíme - stručně - na 2 m byl Vojta Ok1ZHV/am s pendrekem - yagina zůstala na baráku, Martin OK1FMS/am měl rozzářený výraz, když zvládal pileup na 20 m CW (a ještě přitom monitoroval hradecké nádraží), já díky pustému bandu 70 cm jsem mohl fotit a dělit se společně s Jirkou OK2PBL/am o sporadická QSO, no a závěr jsem se potil já - OK1NZJ/am v pileupu UA, UT a EA stanic. Přesto jsme s Martinem společnými silami ulovili VK5 ..., doma v mailu byl pozdrav od KC3 ... s SWL reportem a sdělením, že jsme byli na východním pobřeží USA nejsilnější EU stanice, ale byla tam "EU wall".
Shrnuto - balón je skvělá věc, dá se i vysílat, zážitky mohutné, jen se člověk musí smířit s tím, že tak 25% času jsou zapnuté hořáky, no a to není slyšet nic. Zase to ale příjemně hřeje na hlavu :)
Po hodině a půl letu jsme přistáli na poli u vesnice Výrava a tři z nás absolvovali balonářský křest a byli jsme povýšeni do šlechtického stavu.
Za osádku balónu ve složení baron Zdeněk von Výrava, baron Vojta von Výrava, baron Jirka von Výrava a již postarší šlechtic Martin von Malšova Lhota zapsal Zdeněk, OK1NZJ /am.
Pětinásobně zrychlené video od startu u Labe pod Hradcem po Librantice. Další video se záznamem z balónu chystá Vojta OK1ZHV
Tak, snad to vyjde - nový termín startu je pondělí, 17.9.2012 opět asi před 18. hodinou od jižního okraje Hradce Králové, předpokládané trajektorie jsou na obrázku, vlevo při letové hladině 500 metrů, uprostřed 1000 m a vpravo v 1500 metrech.
Na frekvencích 14,045, 14, 275, 145,262.5, na 2m asi i SSB, možná i 433,500 se těší OK1NZJ, OK1ZHV, OK1FMS, OK2PBL
Ano, bohužel, když se před 16. hodinou začala tvořit nad Železnými horami první bouřka z tepla, bylo jasné, že je let ohrožen. No a když bouřka mohutněla a přesouvala se nad Hradec, po dohodě s pilotem jsme let zrušili. Nechtěli jsme naplnit výrok, že balón se dostane do bouřky jen jednou v životě pilota i posádky.
Další termín máme na pondělí, 17. září. Pokud ani toto nevyjde, můžeme zase až v říjnu - ale to by muselo být hezky, přeci jenom ve slibované výšce už bude chladněji.
Dnešek měl dva světlé body - viděli jsme z oblohy padat stříbro - viz video na youtube, no a Jirka OK2PBL si od Uničova zajel na otočku na večeři do Hradce :-)
Takže - start v úterý 11. 9. 2012 asi někde od jižního okraje Hradce Králové, předpokládané trajektorie jsou na obrázku, vlevo při letové hladině 500 metrů, uprostřed 1000m a vpravo v 1500 metrech. Záleží na pilotovi. Může nastat alternativa, že se studená fronta urychlí, respektive zesílí vítr před ní, ale doufejme, že to vyjde.
Na pásmu budou OK1NZJ, OK1ZHV, OK1FMS, OK2PBL a hlídat nás bude zkušený pilot, pan David, www.donebes.cz.
Po loňském fantastickém výletu na křižník Belfast do Londýna přichystala Hradecká sekce Prdec další bláznivou akci:
Už několik let obtěžuji rodinu, že k letošním půlkulatým narozeninám, které se z obou stran čtou stejně, akutně potřebuji zaplatit let balónem. A když se termín blížil, začal jsem sondovat situaci, nakonec zvítězila firma DLNK computersz České Skalice, která jako hobby provozuje balónové létání - www.donebes.cz.
První setkání s pilotem p. Línkem bylo sondovací - pak už jsem se zeptal, zda by mu nevadilo, pokud bych během letu balónem zkusil vysílat na amatérských pásmech. Vzhledem k tomu, že ajťáci se vždycky dohodnou, i u něj se projevil zájem o to, jaké by to bylo, kdyby se z jeho balónu během letu vysílalo. Abych nerušil ostatní normální pasažéry v koši, vznikla myšlenka uspřádat komorní radioamatérský let pouze se členy OK1OHK našeho sdružení Prdec.
Abych to zkrátil - Martin OK1FMS navrhnul anténu, já zapůjčil na přípravy FT857-ku a mělo se letět koncem dubna. Bohužel, Vojta OK1ZHV měl vážné rodinné problémy, tak se let přesunul na začátek září.
A tak se přiblížilDEN D - měli bychom letět v úterý, 11.
září odpoledne.
Čas a místo startu upřesním v pondělí či úterý dopoledne - záležet bude na směru větru,
aby nás to nezanášelo nad letiště v Pardubicích, do Polska apod. Ale bude to pravděpodobně Česká Skalice, co jsem koukal, teď v září se startuje většinou v 17:00 našeho času.
Obsazení koše - Zdeněk OK1NZJ, Vojta OK1ZHV, Martin OK1FMS, Jirka OK2PBL.
Vybavení a pásma - FT857 pásmo 14
MHz cca 20 wattů do drátové antény, kterou Martin OK1FMS odzkoušel letos v
Chorvatsku, provoz hlavně SSB, ale Martin OK1FMS touží po cw spojení z
balonu. Na dvoumetru budeme mít FT817 s delším teleskopem a bezúdržbákem na
12V, slyšet budeme na "klubovém kmitočtu" FM 145,262.5 nebo na SSB.
Poletíme 6 místným balonem
se zkušeným pilotem panem Línkem, který se koncem srpna vrátil z Mistrovství světa v létání horkovzdušnými balóny v Battle Creek, stát Michigan, USA,
kde - ač poprvé na MS, tak byl z 99 balonů celého světa na 21. místě, před
posledním dnem dokonce 12!!! Bohužel nervozita - poprvé na tak velkém závodu
- udělala svoje, ale i tak to byl obrovský úspěch. A má tak samozřejmě plnou důvěru jak nás, tak našich XYL.
Tak nachystejte antény, rádia - věříme, že na 2 metrech nebude široko daleko problém se slyšitelností a QSO půjde i na ručku.
... A držte nám palce, ať dopadne počasí, let, vysílání a ať končíme měkkým přistáním !
73! Zdenek, OK1NZJ
PS: Abych nezapomněl - ve stejném složení se na přelomu července a srpna 2013 chystá "expedice Morokulien" - čtyři dny přes DE, OZ a LA, tři dny na velice lukrativním HAM místě jako
SJ9WL nebo LG5LG, 3 dny přes SM a DE zpátky. Ale na to je ještě času plno.
Poté, kdy jsme si s XYL
Karlem prolezli v červenci 2010 křižník Belfast v Londýně na Temži, kde
jsem kvůli azbestové izolaci nemohl vysílat, padlo nekompromisní rozhodnutí.
Z Belfastu prostě Prdec vysílat bude! Osvědčená sestava Vojtík OK1ZHV a
Martin OK1FMS byla všemi 10-ti pro, takže se už v říjnu agentura OK1NZJ – Bobeš
Logistic dala do práce.
Prvotní bylo plánovat termín, věděli jsme, že členové
místního radioklubu – většinou námořníci na penzi – se scházejí
v hamshacku vždy ve čtvrtek. Jenže který? Připadal v úvahu konec
dubna, začátek května. Martin OK1FMS nemůže 30. dubna – jako hasič drží
pohotovost, kromě toho byla na 29. dubna nahlášena akce „Royal wedding“. Volba
tedy padla na první květnový víkend. Využili jsme toho, že čím dříve budeme
objednávat letenky a ubytování, tím bude vše levnější. Takže letenky byly
zabookovány u osvědčené nízkonákladovky Easy-Jet, tři zpáteční letenky včetně
jednoho zavazadla (na nezbytné potraviny přesahující povolených 100 ml apod.)
stály 6 850 Kč, rychlodráha Gattwick Express - Gatwick Airport to London
Victoria GROUP RETURN £61.60 (3 Adults in Package).
Výběr hotelu – limitující byla
samozřejmě cena, také jsem nechtěl do částí Londýna, které neznám. Takže jsem zvolil
lokalitu jihovýchod Londýna, směrem kde bydlí naše společná kamarádka Soňa,
která nám loni poskytla azyl. Nakonec
zvítězil hotel Eurotraveller Hotel-Premier (Tower Bridge), Old Kent Road. Třílůžák bez snídaně nás tři vyšel dohromady na £198 za dvě noci. Přes ulici 5
minut chůze obrovské Tesco, před hotelem zastávka autobusové linky přímo
k Tower Bridge, kam se jede 15 minut, ke kamarádce Soně domů 15 minut,
prostě strategická poloha. Vše jsme zajistili a většinou už zaplatili ještě na
podzim 2010.
Vláďa OK1IVZ byl pověřen
transportem expedičního týmu na Ruzyňské letiště. A tam se začaly dít věci.
Martin zjistil, že jakožto spojový technik má plné kapsy zakázaného
kontrabandu. Samozřejmě až po odbavení kufru. Jeden šroubovák vyhodil do koše
na odpadky, další výbavu – nádherný nůž, se snažil nechat někde v úschovně
zakázaných předmětů. Podařilo se mu to, ale já, Vojta i všichni, kterým jsme to
ještě z letiště volali, měli o zábavu postaráno. Nastal průchod
bezpečnostními rámy. Já, vědom si toho, jak mně v New Yorku pískal každý
cvoček na riflích od Vietnamce zvlášť a ochranka se mi velice důsledně
individuálně věnovala, jsem byl totálně bez metalických doplňků nebo je poslal
pásem do rentgenu. Martin měl drobné problémy, dáma u pásu poznala radiostanici
a chtěla ji vidět. Problémy měl zcela logicky Vojta. Jeho necelých 100ml
vlasového šampónu v 200 mililitrové lahvičce dámu zaujalo. Marné bylo
Vojtovo vysvětlování, že na lahvičce je sice psáno 200 ml, ale je-li
z poloviny naplněná, obsahuje povolené množství tekutin. Dáma zjevně
nechtěla pochopit, proč Vojta veze i těch 100 ml šampónu (kdoví proč) a
lahvička s námi nevycestovala.
Let proběhnul naprosto
v pohodě, přistání také, u okénka rychlodráhy Gattwick Express jsem se
musel prokázat kartou, kterou jsem platil, aby mi vydali zakoupené jízdenky.
Sedli jsme do vagónu a absolutně v tichosti jsme se rozjeli a jeli tak, že
jsme ani jízdu nevnímali. Konzumovali jsme řízky z domova a Martin OK1FMS
jen s úžasem konstatoval, že oni mají veškeré sdělovací a zabezpečovací
kabely tažené na povrchu. Že toto je u nás vzhledem k jisté komunitě
nepředstavitelné!
Na nádraží „Viktorky“ jsme měli
první úkol – najít místo, kde se dá dobít naše zapůjčené Oyster Card – obdoba
naší Městské karty. Soňa ji rok předtím dobíjela prakticky kdekoliv, mysleli
jsme, že to nebude problém. Problém byl, domorodci nechtěli pochopit, že
angličtina není náš rodný jazyk, jak policista, tak prodavačka v trafice
nás tvrdošíjně posílali do metra, ačkoliv jsme jim tvrdili, že chceme jet
autobusem. Až černoška prodávající vlakové jízdenky nám svěřila sladké
tajemství, že ač chceme jet autobusem, tak Oyster card se dobíjejí skutečně pod
zemí, ve stanici metra. Tak jsme se tam zanořili a poté, co vystáli frontu,
jsme si karty nabili na předpokládaný počet jízd.
Nalezení správného terminálu pro
autobus k hotelu bylo dílo okamžiku. S čím jsme ale nepočítali, byl
řidič v turbanu, který se londýnský doubledecker podle nás spíše snažil
ukrást než řídit. V plném autobuse jsme raději vzali zavděk sedadly „for
disabled people only“, než se cestou přerazit. Po čtvrthodince sebevražedné
jízdy jsme byli před hotelem. Vystoupili jsme, Vojta se důkladně podíval vlevo,
zda něco nejede a vstoupil do vozovky. I ozvalo se skřípění brzd a všichni jsme
pozorovali vyděšeného Angličana, jak při jízdě vlevo na poslední chvíli
zabrzdil půl metru před Vojtou. Vojta si konečně uvědomil, že jsme
v Anglii a pak už způsobně vyhledával semafory.
Hotel nás překvapil – ne snad
tím, že nejsvětlejší široko daleko byla jeho pákistánská obsluha, ale nádherným
pokojem, dvě samostatná lůžka, jedno letiště (zabral OK1NZJ), lednička, kávovar
s připravenými sáčky s kafem, čajem a dokonalou koupelnou. Vše umocněné
tím, že jsme byli v bloku směřujícím dozadu, do zahrad, nikoliv do
frekventované Old Kents Road. V dané cenové relaci jsme asi nemohli vybrat
lépe.
Po základním vybalení věcí jsme
seběhli před hotel, přímo před ním měl zastávku autobus, který nás dovezl až do
Greenwich parku. Prošli jsme si ho, zjistili, že se skutečně Londýn chystá na
olympiádu a zpoplatnil i to, co bylo dříve zdarma, vyfotili se u nultého
poledníku a seběhli dolů do čtvrti Greenwich. Tam jsem chtěl klukům ukázat jak
úl hučící Greenwich Market. Bohužel, ve středu tam byly jen asi dva otevřené
stánky. U východu nás ale obtěžovala jakási česky mluvící ženština, která se
nám snažila vysvětlit, že v roce 2012 bude konec světa. Přemístili jsme se
na Greenwich Pier, kde přistávaly lodě směrem do centra i po proudu
k bariérám. Koupili si lístek a vyrazili prozkoumat muzeum Greenwich-e.
Bylo nesmírně zajímavé, hlavně nás zaujalo jeho západní křídlo, zvané The Old
Brewery. Než nám chlapec natočil pivo, měli jsme všichni možnost degustace a
výběru toho, co nám chutná.
Loď. Teda, nebyla to loď
v pravém slova smyslu, ale rychlík na vodě. Katamarán, pohon dvojicí
turbín, jeho zrychlení by mu záviděl kdejaký osobák. A nikde nečekal – jeden
pán nastoupil, manželce zbývalo asi 20 metrů, loď se stejně rozjela, za pár
minut jela další. Nesmírně jsme si plavbu užili, jeli jsme až skoro
k Westminstru. Naštěstí to bylo až posledních pár minut, kdy Vojta
nesmírně spěchal, opět se projevila výhoda znalosti prostředí, bleskurychle
jsem s ním prokličkoval do podzemí radnice, kde našel svoji kýženou restroom
místnost. Stihnul to.
Martin využil příležitosti, objevil tam „Oriental bufet,
£ 7,99 Eat as much as you like“,
přezdívaný též „Sežer, co můžeš“. I zaplatil a jedl a jedl.
Asi po půlhodině přežírání jsme
ho s Vojtou odstrkali na zastávku autobusu a přemístili se do hotelu. Tedy
přecpaný Martin šel do hotelu rovnou, Vojta s Bobešem do velkého Tesca pár
minut od hotelu. Vojta platil v pohodě, na mě černá holčina u kasy
vyštěkla „Your Clubcard!“ Bál jsem se odporovat a jal se svoji kartu vytahovat
z peněženky s opatrným upozorňováním „But its from Czech Republic…“
Na to ona zase „Your Clubcard!…“. Dostala, co chtěla, nešťastně kartou
manipulovala u skeneru, ten pípal, ale nic, Vojta je schopen odpřisáhnout, že
v obchoďáku začaly pohasínat okolní pokladny, nevím. Nakonec pochopila,
Clubcard mně vrátila, já mohl v klidu zaplatit těch pár nádherných
nákupních tašek s beruškami a něco málo k jídlu.
Vojta chtěl ochutnat zakoupené
pivo, ač jsem nabízel otvírák, starý zálesák Martin se nebídl, že lahev otevře
přes futro dveří v koupelně. Copak o to, povedlo se, ale následně musel
stírat podlahu a Vojta pivo stejně vylil, protože omylem koupil nějaké ovocné
či co.
Ráno nastala příprava na hlavní
bod programu, nasedli jsme na autobus, dojeli k mostu Tower Bridge.
Vzhledem k časové rezervě jsme obešli hrad Tower a vydali se podél Temže
na nejbližší most proti proudu Temže a zpátky po druhém břehu. Pak jsme
způsobně zaplatili vstupné a ponořili se do nitra palub i podpalubí křižníku. Jako
správní technokrati a milovníci staré techniky jsme tam byli naprosto u
vytržení. Kam se dalo, tam jsme vlezli, byť některé průlezy nebyly stavěny na
naše hezké postavy s batohem a záložním padákem, ale nakonec jsme se
dostali všude a byla to parádička.
Konečně jsme skončili
v hamshacku GB2RN. Tam nás uvítali dva členové radioklubu Britského
královského námořnictva a rozdělili jsme se k rádiům. Martin OK1FMS
vytáhnul svůj památný klíč značky Junkers z německé válečné lodi, před
mlsnými zraky anglických radioamatérů zapojil a začal vysílat. My jsme se
s Vojtou OK1ZHV posadili k druhému rádiu, kde se naši kolegové
snažili zprovoznit RTTY pracoviště. Po chvíli se sice povedlo, nicméně ač každý
na jiném bandu, přesto jsme si vadili. Není důležité zvítězit, ale zúčastnit
se, tak jsme se gentlemansky podělili o jediný transceiver. Aj tak jsme si
užili a byla to paráda dávat výzvu „CQ CQ, this is station GB2RN calling from
Her Majesty Ship Belfast from river Thames in London…“. A nádhera poslouchat
vyděšeného OK2 amatéra, kterému jsem po odpovědi na call dával report
v češtině. Chvíli nemohl pochopit, jak to, že Čech vysílá z britského
křižníku J.
Pohodička to byla do okamžiku, kdy mě někdo zjevně napráskal na DX Cluster a já
se začal potit v pile-up-u. Na moje prosebné oči věrného psa reagoval
Vojta i Martin jen smíchem, ať si to užiju. Přežil jsem to, udělal řadu QSO a
byla to paráda. Sice jsme každý vysílali jen něco přes půl hodiny, ale rozhodně
toho nelitujeme a byl to skvělý zážitek.
Pak jsme ještě prolezli zbytek
lodi, hlavně nás fascinovala její strojovna a zázemí s obráběcími stroji,
za které by se nemusel stydět ani menší kovozpracující podnik. A výprava školní
mládeže, kterou paní učitelka důrazně umravňovala slovy „Mluvte děti slušně,
tihle pánové vám rozumějí…).
Ještě jednou jsme přeběhli Tower
Bridge, v přilehlém obchůdku nakoupili pár dárků domů, vyfotili si první
ženu ve funkce Beefeetra – paní Moiru Cameron a vrátili se na hotel.
Po krátké relaxaci jsme se
odstěhovali do recepce odzkoušet, jak místní dovedou točit pivo. Bez problémů,
spíš byl problém vrchovatý půllitr nevybryndat cestou ke stolu. V prostoru
recepce sedělo pár černoušků oblečených v pestrobarevných dekách a
s nohami na stole. I napodobili jsme je, zjevně to tam bylo běžné.
Večer jsme vyrazili navštívit
Soňu a jejího manžela. Cestou jsme narazili na další bufet, tentokrát
s cedulí „Chinese Japanese Thai & Others – Eat as much as you can“. I překonali jsme se a
skutečně jedli „as much as we can“. Okrajovou částí Burgess parku jsme pak
bezpečně dorazili k Soně. Ta nás překvapila připravenou půlkou kuřete na
osobu. Přestože jsme už byli ve stádiu „We can not eat anything“, překonali
jsme se. Pak nás Soňa vyprovodila do typické pub kousek od jejího bydliště na
Guinesse. Přestože čtvrť Peckham, kde Soňa bydlí (ano, i zde se poté loni rabovalo),
neoplývá obyvateli bílé pleti, v hospodě jsme narazili na všech asi 10
místních bělochů. Zde zase nebyl nikdo jiné barvy pleti než bílé. Po dvou
pivech (každé za 4 libry) jsme vyrazili kolem půlnoci na hotel. To jsme zase už
potkávali jen lidi, kteří naprosto splývali s noční tmou. Ale naprosto
jsme to nevnímali a cítili se zcela bezpečně – netušili jsme, jak to bude pár
stovek metrů odtud pár měsíců poté vypadat.
Před hotelem se něco dělo –
zjevně tam byla svatba, byť se nám zdálo, že nevidíme nevěstu, ale více než
jednoho ženicha. Byli to oni černoši ve svátečních dekách a plno dalších.
Právě, když dělali společnou fotografii, nenápadně se mezi ně vmísil Martin
OK1FMS a pak s uspokojením pravil „To jsem zvědav, která z rodin bude
mít průšvih, že má v příbuzenstvu bělocha…
:-)
Vzhledem k tomu, že nám
letadlo letělo v podvečer, využili jsme dopoledne k procházce
Londýnem. A hned jsme začali prohlídkou mostu Tower Bridge, nechali jsme se
vyvézt výtahem do horního patra jedné věže. Prošli jsme si spojovací chodbou
vysoko nad vozovkou do druhé věže, cestou samozřejmě fotili jak o závod a
vzpomínali na vysílání z Belfastu. Pověstná třešnička na dortu byla
strojovna mostu Tower Bridge a v ní dokonale udržované soustrojí
ovládající jednu část zvedání vozovky. To byla paráda a dlouho jsme se nemohli
od té krásné podívané odtrhnout.
Ve finále jsme už jen volným
krokem došli proti proudu Temže až k Westminstru, naposledy se podívali do
hotelu (dvě jízdy autobusem navíc pro bezplatně uschovaná zavazadla vyšla levněji
než úschovna v centru Londýna – a to výrazně). No a s jedním
přestupem se vypravili na Viktoriino nádraží. Cestou jsme byli zcela jasní
jedné místní stařence, tak nás upozornila, že jestli jedeme na nádraží, ať
koukáme vystoupit. Děkujeme babi J.
No a na rozloučenou
s Londýnem jízda Gattwick expressem a díky velké časové rezervě i dlouhé
čekání na letadlo v letištní hale. Předtím jsem si bohužel při průchodu
bezpečnostním rámem zapomněl sundat hodinky a poslat je na pásu pod rentgen. A
tak jsem zase pískal. Vojta taky. V tu chvíli se na nás vrhnul vysoký a
ramenatý černoch z ochranky s rukama připomínajícími lopaty na uhlí.
Ale nesmírně procítěně pohmatem zjistil, že nic nebezpečného nevezeme, citlivě
mně srovnal ortézu na koleni pod riflemi. Až na nás jeho něžný přístup dělal
dojem, že není letištěm placen, ale že naopak si sám platí, aby tuto práci mohl
vykonávat. Pak už nás čekal klidný a pohodový let domů s nádhernými
pohledy na zapadající slunce. Martin si na letišti vyzvednul své zbraně,
nasedli jsme k Vláďovi do auta a plni nádherných ham i non-ham zážitků
vyrazili do rodného města.
No a co letos – vymysleli jsme si
muzejní ponorku U995 v Německu, ale přišla nám odpověď, že tam jen jednou
do roka mohou vysílat radioamatéři - bývalí a současní námořníci
z Německa, no a nikomu jinému to nepovolují, ani německým amatérům. Ale
máme s Martinem a Vojtou v záloze jeden bombastický plán, se kterým
se snad brzy na Prdci ozveme.
Teď mně právě moje XYL Karel říká - Proto se na vás asi tak mile tvářili, když v informacích k hotelu bylo napsáno "Gay friendly" a vy jste tam přijeli tři chlapi. A taky to může vysvětlovat, že jste u té svatby neviděli nevěstu :-)
No a pro úplnost - fotky jsou dílem Zdeňka, OK1NZJ a Martina, OK1FMS, video jsem poskládal z klipů Martina OK1FMS a jeho Lumixu.
Zapsal tak jak mu ten Němec po
téměř roce umožnil Zdeněk, OK1NZJ (Bobeš)
Už loni, dávno před plánovanou návštěvou kamarádky v Londýně jsem zaregistroval, že je možné si zavysílat s call GB2RN z křižníku HMS Belfast, zakotveného jako plovoucí muzeum na Temži pod Tower Bridge v Londýně. Vše bylo perfektně domluvené s Rodem, 2E0RPS. Bohužel, někdo zjistil, že na lodi jsou potrubí izolovaná azbestem, který se sice od spuštění lodi na vodu v 1938 pravidelně natíral postupně mnoha vrstvami emailu, ale holt, azbest je azbest a musel pryč. Tím byla i přes půl roku 2010 zavřená část lodi pro veřejnost - zejména zamrzela strojovna a samozřejmě - azbest se dotknul i hamshacku, navíc se předělávaly stožáry, takže z vysílání sešlo. Aspoň jsme si krásně popovídali s Rodem, 2E0RPS a on mě i moji XYL Karla provedl po lodi. No a rozloučili jsme se, že v roce 2011 zorganizuji krátkou expedici, kde si nás pár z hradecké sekce OK1OHK sdružení PRDEC zavysílá z křižníku.
Od října vše chystáme, plánujeme a domlouváme a zde je finále:
Ve středu, 4. května se náš tým ve složení Vojta OK1ZHV, Martin OK1FMS a já, Zdeněk OK1NZJ přepraví do Londýna. Ve čtvrtek, 5. května bychom pak měli v době od 11:00 do 15:30 britského letního času vysílat z křižníku. Bohužel, musíme respektovat otvírací hodiny muzea na lodi. Aktivní bychom měli být podle podmínek na krátkých vlnách SSB a CW.
John, G1DJI (Rod je jak na potvoru nemocný do konce května) mně napsal:
"There we currently have 2 Transceivers and FT990 and an FT847 separately connected to two 36metre doublets hung from the masts of the ship. All bands between 80 and 10 metres can be used, on SBB or CW. We also have another FT847 which currently is only capable of operation on 144MHz although soon we hope to have it back working on data modes on HF"
Ještě zvážíme, jestli si mezi povolených 5kg palubního zavazadla nerozdělíme jednu FT817-ku, QRP tuner, Signalink interface a netebook pro digimódy, když je mají na lodi dočasně mimo provoz.
Vysílat bychom měli pod klubovou call GB2RN - velice rádi uvítáme QSO s kýmkoliv z OK i OM a doufáme, že ulovíme také někoho z Prdce. Byť to bude během běžné pracovní doby.
Na vysílání a kontakt se moc těší
Zdeněk, OK1NZJ (Bobeš)
Vojta, OK1ZHV
Martin OK1FMS
(z návštěvy v roce 2010 - Karel na chvíli okupoval kapitánské křeslo, ale jako racionálně smýšlející žena usoudil, že mě v podstatě celý život naviguje a vyměnili jsme se)
Poslední dva měsíce nám před panelákem pravidelně zhasínaly hned tři sloupy veřejného osvětlení. Že se tím zhoršovala bezpečnost silničního provozu, je snad jasné. Nehledě na to, že ve tmě se špatně zametalo auto od sněhu. Těsně před svátky jsem proto poslal mail s prosbou o opravu na technické služby. No a povedlo se - dnes večer všechny výbojky trvale svítí! A vedlejší efekt - po dvou měsících konečně mohu pracovat v pásmu 40 metrů, rušení ustalo :-D
Všem z Prdce i příznivcům - vše nejlepší do roku 2011 a ať vám (nám) to vysílá !!!
Loni koncem léta jsme asi začali cítit budoucí problémy v Řecku. Jak jinak si vysvětlit, že jsme po sedmi letech, kdy jsme pravidelně v létě táhli na jih, zatoužili po změně. A ne nikam jinam za teplem, ale zvolili jsme náš oblíbený ostrov Römö v Severním moři na jihu Dánska – IOTA EU-125, www.romo.dk. Jeho obrovská písečná pláž, kde se autem jezdí až přímo k moři, je zařazena mezi TOP 50 pláží v Evropě. Ostrov jsem již navštívil dvakrát. Poprvé, když jsme se v roce 1995 chtěli cestou z Legolandu vykoupat někde v Severním moři. Tam jsem se proslavil Škodovkou 120, ve které jsem si těsně před přicházející bouřkou zabouchnul oboje klíče – stáli jsme vedle auta v plavkách a na vylidněné pláži scháněli kus drátu na vyháčkování dveří. Druhá návštěva byla pánská QRP jízda radioklubu OK1OHK v srpnu 2006 ve složení OK1ZHV, OK1IVZ, OK1TAM, OK1FMS, OK2PBL a OK1NZJ. Tady měl zase zářez Váďa OK1IVZ, ten při nákupu dvou bochníků chleba ukázal prodavačce do regálu se slovy „ten, ten!“. I nebohá žena v malém krámku se vyděsila a omluvila se mu, že jich dvacet nemá J. V tu chvíli mezi regály obchodu zmizely hlavy 1ZHV, 1FMS a 1NZJ, kterým Shakespearův rodný jazyk říkal trochu více, všichni tři poťouchlíci se svíjeli smíchy po zemi.
Ostrov Römö je naprostá placka asi devět krát šest kilometrů velká, pokrytá loukami, vřesovišti, lesy, no a velkou část západního pobřeží tvoří obrovská písečná pláž. Severní moře je zde nesmírně mělké, v kombinaci s Golfským proudem i teplé a našinec zvyklý na teplá moře jižní Evropy se i zde bez problémů vykoupe. Ostrov je plný chatiček, které si z 95% pronajímají turisté z Německa. Rezervační systém je na stránkách, vzhledem k obrovskému tlaku Němců na tuto lokalitu je rozumné si pobyt rezervovat už v září-říjnu předchozího roku.
Na společnou dovolenou jsme nalákali Vlastíka z Velkých Bílovic na Jižní Moravě, spolu s jeho manželkou nás s XYL Karlem a synkem bylo na jednu chatku pět, zvolená chatka nás přišla dohromady asi na 600 €, v ceně byl i neomezený internet ADSL. Jediný problém byl v tom, že Vlastík, ač absolvent slaboproudé průmyslovky a následně bývalý učitel fyziky a dílen, nekompromisně prohlašoval, ať mě ani nenapadne vzít s sebou vysílačku, že to bude jen a pouze rodinná dovolená. Jeho vyhrožování jsem přizpůsobil taktiku – abych ho malinko navnadil, při setkání na parkovišti poblíž Ústí nad Labem, jsem jeho manželce předal PMR-ku, abychom byli během jízdy ve spojení. No a v autě byl přibalen kufříček s Yaesu FT-817, zdrojem, QRP tunerem Elecraft T1 a interfejsem Signalink USB pro digimódy. Anténa byla QRP multiband vertikála ATX-1080, čtveřice radiál 5m dlouhých a koax RG58 v délce, aby se ještě vešel do malého kufříku s rádiem. Anténa ve složeném stavu bydlela naprosto nenápadně u fotostativu.
Dovolená to byla fantastická, cestovali jsme po ostrově, pevnině, i na blízký ostrov Sylt do Německa jsme si trajektem zajeli. Rozsáhlé pláže na ostrově jsme si projeli autem i prochodili pěšky, párkrát se vykoupali v Severním moři, domů dovezli kbelík mušliček a pár nádherných valounů pazourku. Rozhodně můžu doporučit návštěvu historického města Ribe a muzeum námořního rybolovu a krásné mořské akvárium v nedalekém městě Esbjerg. Samozřejmostí byla i návštěva Legolandu.
A vysílání – až na místě z Vlastíka vylezlo, že to až tak kategoricky nemyslel, takže jsem si bez problémů našel pár hodinek na vysílání. Abych nerušil ostatní křikem do mikrofonu, zvolil jsem digimód PSK. Ačkoliv jsem vysílal 5 watty na anténku 1,5 metru dlouhou asi 1,30 nad zemí na fotostativu, nestěžuju si. Celkem 66 spojení na 20 a 40 metrech po Evropě, když se ostatní na půlhodinky odjeli podívat na maximální příliv, stihnul jsem i IF9ZWA a TM70TC na SSB, jinak vše PSK31, 63 a jednou FeldHell.Každopádně se nejednalo o expedici, ale o milé a ostatními nakonec tolerované zpestření dovolené. Jednoznačně mohu všem zájemcům ostrov Römö doporučit, radioamatérská dovolená je tam perfektní, vzdálenost od našeho paneláku v Hradci až před pronajatou chatičku byla přesně 1000 km, s výjimkou objezdu Prahy a chybějícího kusu dálnice u Teplic vše po dokonalých dálnicích a silnicích v Německu a Dánsku. Naše Felicia Arnoštek cestu zvládla včetně zastávek za necelých dvanáct hodin. Jediný problém byl prasklý silentblok u posledního dílu výfuku díky naší milované D11 mezi Poděbrady a Prahou, výfuk jsem připevnil ke karosérii kusem popruhu, v pohodě jsem dojel tam i zpět. A konec konců – Vlastíkův velký koníček daný polohou jeho bydliště byl nesmírně příjemný a jak je Vlastík zvyklý, vezl s sebou a bílé či červené zásoby v množství 1 litr na osobu a den.
Pokud si někdo bude chtít zavysílat či jen strávit dovolenou v místě kde nepotkáte naše turisty, ostrov Römö je zajímavou volbou, případným zájemcům rád povyprávím. Kompletní fotogalerie je natéto stránce.
Když koncem ledna u nás doma padlo rozhodnutí, že každoroční Řecko nahradí v létě týdenní návštěva u kamarádky, která se vdala do Londýna, ihned jsem kontaktoval radioamatéry z křižníku HMS Belfast zakotveného u Tower Bridge na Temži s dotazem na možnost zavysílat si. Po perfektní komunikaci s Rodem, 2E0RPS, podpořené navíc lahvičkou žlutavého Becherova moku, který tam s předstihem doručila kolegyně, jsme byli domluveni, že z křižníku budu vysílat 26. července odpoledne. Bohužel, koncem června přišel mail, že na lodi byl objeven azbest, část lodi se proto uzavřela pro veřejnost a azbestová izolace se odstraňuje. Rod sice projevil naději, že vše bude hotové do 20. července, ale bohužel to nevyšlo - naopak - opravy včetně výměn antén na lodi se protáhnou až do října. Ale každopádně jsme s mojí XYL Karlem využili Rodovu nabídku na bezplatný vstup na loď vchodem "pro služebnictvo". Místo vysílání jsme si tedy dokonale prolezli všechny přístupné prostory a fotili jak o závod. Bohužel, kromě hamshacku byla i uzavřena strojovna, tam zjevně je azbestové izolace nejvíce. Ale i tak jsme byli díky péči našeho osobního průvodce 2EORPS prohlídkou lodi nadšeni a na druhou stranu ještě stihli muzeum mostu Tower Bridge, kde nás fascinovala dokonale udržovaná strojovna zvedacího mechanismu. No a technickou část výletu završilo svezení v obřím kole London Eye a jízda lodí k bariérám na Temži. Z vysílání bohužel sešlo, ale i tak byla duše technokrata i jeho XYL uspokojena na 100%. Aspoň je záminka na další budoucí výlet do Londýna, bylo by škoda, aby Prdec nevysílal z křižníku!
.jpg)
